Ohlédnutí za MMČR a PČR v Enduro sprintu 2018
Seriál Enduro sprintu se po nějaké době v letošním roce odjel samostatně, body získané za umístění v jednotlivých závodech se společně s klasickým endurem nesčítali, jednalo se tedy o samostatnou disciplínu. Za mě osobně je to určitě správné rozhodnutí. Původní snahou jistě bylo přitáhnout do enduro sprintu zaryté enduráky, což se ale s velkou odezvou nesetkalo a na přední místa to v celkovém pořadí vyneslo především ty závodníky, kteří zkrátka objeli všechno.
Disciplína Enduro sprint začala získávat na důležitosti především v době, kdy nad naším sportem začali ve velkém vítězit ochránci přírody. Připravit dostatečně velký okruh tak, aby se nejednalo jen o testy spojené asfaltovými přejezdy bylo čím dál obtížnější, a tak začala vítězit varianta, kde se v těsné blízkosti centra závodu připraví dva testy, které se s jednou časovou kontrolou objedou několikrát v rychlém sledu za sebou. Jednoznačně tu sice chybí ony důležité momenty klasického endura, kdy je třeba zvládnout různě těžké přejezdy v terénu, popasovat se ve větší míře s nástrahami počasí, nebo zvládnout opravu motocyklu jen s nářadím v ledvince. Na druhou stranu zůstala alespoň nějaká možnost uspořádat mistrovský seriál, tedy rozhodně lepší než nepořádat nic.
V letošním kalendáři enduro sprintu se objevili čtyři většinou tradiční pořadatelé – Bílina, Dolní Hradiště, Úštěk a Úterý s kvalitou ryze střídavou. S nepříliš populární Bílinou, která si připsala smutný rekord s nejnižším počtem závodníků, kontrastovalo následující Dolní Hradiště, kde je obvykle účast nejvyšší. Nejinak tomu bylo i letos, navíc na rozdíl od loňských bahenních lázních závodníkům přálo počasí. Nouzovým řešením za odvolané Ústí nad Orlicí byl pak závod v Úštěku. Zde bylo rozvržení trati samotnými jezdci dost kritizované, protože autoři ve větší míře vynechali oblíbené skokové pasáže a „mlíko“ natahali napříč drážkami. Naprostým protipólem bylo pak Úterý, kdy byla trať až nezvykle chválena za pěkné úseky a výbornou úpravu.
A jak v tomhle mixu obstáli naši kluci?
Jakub Marek – startovní číslo 12, třída MČR E1
Jakub jako jediný absolvoval celý seriál a během všech podniků podal standardně velmi kvalitní výkon. Pouze v prvním závodním dnu v Dolním Hradišti skončil díky nepříjemnému pádu mimo stupně vítězů. Jinak v Bílině a v druhém hradišťském dnu proháněl vítězného Ondřeje Helmicha, zbylé dva závody pak jednoznačně opanoval a zaslouženě si tak připsal titul mistra republiky. V celkovém pořadí juniorů skončil třetí, v absolutním pořadí bez rozdílu kubatur pak pátý.
Ondřej Havrda – startovní číslo 77, třída MČR E2
Ondřej vynechal Bílinu, protože kolidovala se závodem ECC v Bozkově. V těžké konkurenci třídy E2 se držel více než statečně. Při celkovém pohledu na výsledky jednotlivých závodních dní lze jednoznačně konstatovat, že Ondřejův den jen ten druhý. Vždy se v něm dokázal časově zlepšit a především mezi juniory posunout pořadím vzhůru. Nejlepšího umístění dosáhl v Úterý, kdy byl ve druhém dni mezi juniory třetí. V celkovém součtu to pak stačilo na 5. místo ve třídě E2, obdobně na 5. místo mezi juniory, kde za sebe dokázal odsunout hned tři závodníky, kteří absolvovali všechny závody a na místo 13. v absolutním pořadí.
Milan Kottek – startovní číslo 74, třída MČR E2
Milan je snad nejspolehlivějším závodníkem posledních sezón, kdy byl díky němu náš dres vidět nejen v mnoha mistrovských a regionálních závodech, ale i na Mistrovství Evropy. Stejně spolehlivé výkony podal i v letošním seriálu enduro sprintu, kdy ve své třídě obsadil celkově 8. místo a v absolutním pořadí místo 18. V posunu výš mu zabránil těžký pád v prvním dnu závodu v Dolním Hradišti, kdy sice závod ještě dokončil, do toho druhého však již nenastoupil.
Tomáš Trubička – startovní číslo 68, třída MČR E2
Tomáš je po povinném postupu z Přeboru mezi Mistráky nováčkem a tak je to v jeho případě především o sbírání zkušeností. Navíc se z celého seriálu zúčastnil pouze závodů v Úštěku a Úterý. Přesto se mezi ostřílenějšími borci neztratil a obsadil celkové 10. místo ve své třídě a zvládl připsat i bod do absolutního pořadí za umístění v absolutní dvacítce druhého závodu v Úštěku.
Jiří Kottek – startovní číslo 212, třída PČR E1
Stejně jako Tomáš se i Jirka v letošní sezóně přesunul do vyšší třídy, a sice od jezdců s licencí C do třídy PČR E1. Na start se postavil v obou prostředních závodech, tedy v Dolním Hradišti a v Úštěku. Nejlepší umístění zaznamenal v druhém závodním dni v Úštěku, kdy se dokázal probojovat na skvělé 3. místo. V celkovém součtu ho pak jeho účast vynesla na 11. místo.
Petr Havrda – startovní číslo 422, třída PČR E2
Petrova účast se z důvodu velkého pracovního vytížení omezila pouze na závod v Dolním Hradišti, kde ale v první závodním dnu jednoznačně zazářil a vybojoval parádní 2. místo. V celkovém pořadí pak obsadil 11. místo.
Tomáš Hák – startovní číslo 875, třída PČR C
Tomáš patřil jednoznačně k lídrům této třídy, kdy vybojoval dvě druhá místa v Úštěku a místo třetí v Dolním Hradišti. O lepší celkové umístění ho připravil velmi těžký pád v Úterý. I tak dokázal za pouhé čtyři závodní dny vystoupat na celkové 7. místo, kdy mu příčka šestá unikla o pouhé 2 body.
Milan Kotrč – startovní číslo 698, třída Veterán 2
Třetí změnu třídy v našem dresu provedl Milan, když se posunul do zkušenější veteránské kategorie. Zúčastnil se pouze prvního závodu v Úterý, ve kterém však dokázal, že závodit nezapomněl a získal pro sebe i náš klub krásné 3. místo.
Kompletní výsledky naleznete zde:
http://czechenduro.cz/index.php/news/2060-vysledky-mmcr-a-pcr-endurosprint-utery-9-10-6-2018
Všem našim klukům patří velká gratulace a dík za to, jak náš klub úspěšně reprezentují. Do dalších závodních jízd jim přeji hlavně hodně štěstí a už žádné karamboly!
M.D.
